Akcie, měny a názory Martina Skalíka: Big Blue Hat

5. 12. 2018 11:23:33
Na poli informačních technologii se před pár týdny stala poměrně velká věc. Jedna z nejznámějších a historicky úspěšná IBM se rozhodla k velmi odvážnému kroku - akvizici společnosti RedHat za cenu 34 miliard dolaru.

Jde o historicky třetí největší akvizici na poli technologii a spousty analytiků vnímá celou transakci s rozpaky. Existuje několik úhlů pohledu, ze kterých se dá tato transakce hodnotit. Asi jediné pozitivní je v tuto chvíli hodnocení investorů RadHat, kteří se rozhodli akceptovat prémii ve výši 63% k aktuální ceně akcií, které drželi. Hodnotit, jestli je tato transakce dobrá, nebo špatná z pohledu IBM, podle mne nelze. IBM v minulosti provedla několik velmi zásadních nákupů, ale žádný z nich nebyl průlomový, neznamenal zásadní konkurenční výhodu, dokonce bych těžko hledal takový, který by znamenal alespoň srovnání kroku vůči konkurenci. Možná je to příliš opovážlivé tvrzení, například ve světle vývoje umělé inteligence (Watson), kde IBM investovala rovněž desítky miliard dolarů, ale i přes několik zajímavých projektů bohužel ani tato aktivita nepřináší (zatím) očekávaný „boom“.

IBM má za sebou několik reportovaných kvartálů, ve kterých vykazuje mírné, ale trvalé poklesy tržeb, mírné ale trvalé zúžení hrubé marže a paradoxně jediný segment, který generuje podstatnou část růstu, je segment Systems, což je tradiční hardware, převážně pak servery a storage. Udělat v takové situaci nějakou „akci“ je více než nutné.

IBM je na trhu od roku 1911, opravdu není mnoho firem, které by mohly slavit 100 let své existence. Posledních 20 let, jak v oblasti samotných technologií, tak v chování technologických investorů, dramaticky změnilo trh. Každý poučený investor svá aktiva diverzifikuje, ideálně v celém spektru trhu. I ten, kdo se rozhodne investovat část, nebo všechen svůj disponibilní kapitál do technologických titulů, zcela vědomě dělí technologie na dva základní proudy. Část kapitálu je ochoten investovat do mnohem rizikovějších společností, které vytvořily inovativní produkt nebo službu, kterou investoři vnímají s potenciálem „globální megastar“ a jejich sensitivita je zúžena jen na růst tržeb, růst počtu klientů a zcela abstrahují od dluhů společnosti a generování profitu. Namátkou můžeme jmenovat Netflix, Uber, Tesla, Google a nebo třeba právě RedHat. Stejný investor ale do svého technologického portfolia přidává akcie takových společností, u kterých samozřejmě očekává růst tržeb, vývoj nových produktů, vnitřně si přeje, aby „jeho“ společnost přišla se světovým nápadem, ale investuje do těchto akcií kvůli trvale udržitelnému profitu a dividendě. V této kategorii nejdeme spousty známých jmen jako třeba Apple, Intel, Microsoft a v této kategorii se dlouhodobě nachází i IBM.

Očekávání investora, který má svůj podíl v IBM, je v podstatě jednoduché. Mám akcie velké technologické společnosti, která bohužel neroste přirozeným růstem na svých produktech, ale management firmy mě přesvědčil, že pokud koupíme technologickou společnost v segmentu hybridního cloudu, což je odvětví s potenciálním růstem 30%-50%, tak máme vedle klasických akvizičních výhod potenciál dostat své stávající produkty k zákazníkům RadHatu. Znásobíme synergii tím, že našim stávajícím zákazníkům nabídne RedHat své služby a ... no a sice ne hned, ale v dohledně vzdálené budoucnosti to bude mít pozitivní dopad do profitu. Takto to chce slyšet stávající akcionář, takto to chtějí slyšet ostatní investoři a banky (protože část kupní ceny si IBM bude muset půjčit, na účtech má asi jen polovinu potřebné hotovosti). Investor dovede odpustit stagnaci tržeb, dovede se smířit s nižší hrubou marží, ale nedokáže upustit od svého očekávání týkající se dividendy. A právě tento fakt, očekávání investorů a jejich tlak na zisk, zcela zásadně utváří managerská rozhodnutí uvnitř firmy (a neplatí to v žádném případě jen u IBM).

IBM a RedHat budou co nejdéle stát vedle sebe, na začátek se budou hledat jednoduché procesní synergie na straně backoffice, budou vytvořeny alianční skupiny za účelem sdílení informací, nastartuje se sjednocení interních informačních systémů. Nikdo nebude chtít (neměl by) spěchat na reálnou fúzi a ty důvody jsou v zásadě dva. Kulturní šok při rychlém spojování těchto zcela odlišných firem by byl fatální nejen pro zaměstnance, ale i pro mnohé zákazníky. Druhý důvod je mnohem zásadnější a nazval bych ho „produktový zámek“. IBM si nemůže dovolit v horizontu příštích několika let opustit produkty, které představují zcela zásadní porci jejího profitu a musí se soustředit jednoznačně na své hardwarové portfolio – tudíž přesvědčovat zákazníky, že pořízení serveru nebo storage není zas tak špatný business. Velice těžce budete hledat model, kdy stejnému zákazníkovi bude kolega se stejným logem na vizitce vysvětlovat, že nejlepší bude svá data sdílet výhodně v cloudu, své aplikace a svou infrastrukturu provozovat jako službu. Synergie, zvláště pak pokud se bavíme o hybridním cloudu, jsou sice zákazníkovi presentovatelné a přesvědčíte ho k vlastnímu řešení, ale vždy to bude znamenat kompromis na úkor jednoho z produktů – v případě IBM, kde se v rámci dlouhodobé transformace očekává růst převážně v oblasti cloudu, to bude o to víc parazitování na „železe“ s jasnými důsledky na profit společnosti.

Co se stane s největší pravděpodobností v případě, kdy synergické efekty akvizice nezafungují? Nepodaří se vrátit tržby na růstovou trajektorii? IBM nebude schopna růst rychleji, nebo aspoň stejně rychle jako její americká (Microsoft, Amazon) nebo asijská konkurence (Alibaba, Tencent) v cloudových službách? To poslední, co by chtěl CEO oznámit akcionářům, je snížení dividendy, protože neúspěch se neodpouští. A pokud tedy nejste silní na výnosové straně, máte vždycky možnost zefektivnit vnitřní chod firmy a zajistit očekávání akcionářů snížením nákladů. V takovém okamžiku dochází většinou k oznámení sjednocení produktových řad, k propojení technických týmů, unifikaci poskytovaných služeb za účelem zjednodušení a zvýšení customer satisfaction – tyto marketingové proklamace ale v důsledku znamenají ono nutné snížení nákladů, tedy propouštění lidí, snížení pronajaté plochy, snížení sociálních benefitů atd. A co si budeme říkat, je to IBM, která kupuje RedHat a jen těžko si dovedu představit, že by spojení týmů a řízení úspor nebylo pod taktovkou IBM.

V čele RedHat je od roku 2007 James M. Whitehurst, udělal několik strategických rozhodnutí, která byla jednoznačně pozitivní, za jeho působení společnost velmi slušně roste, vybudoval dynamickou, neformální, nekonvenční technologickou firmu, jejíž firemní kultura je de facto opakem kultury IBM. Je to ohrožení nebo příležitost transakce? Záleží na úhlu pohledu. Pokud připustíme, že nastane doba, kdy IBM bude chtít, nebo bude přinucena implementovat v RedHat své interní procesy, tak je to zcela jistě fatální ohrožení výsledku transakce a ohrožuje to samu podstatu RedHat. Pokud ale akcionáři chtějí dát značce IBM novou tvář, dokončit výměny zasloužilých ředitelů v nekonečných horizontálních strukturách a výrazně zjednodušit a deformalizovat interní struktury, mají k tomu jedinečnou příležitost, která by mohla znamenat změnu.

Generální ředitelka IBM Ginni Rometty říká, že akvizice RedHat mění hru. A já s tím souhlasím – IBM ještě nikdy nevsadila tak hodně na jednu kartu a bude to opravdu velká hra.

Autor: Martin Skalik | středa 5.12.2018 11:23 | karma článku: 5.81 | přečteno: 134x

Další články blogera

Další články z rubriky Ekonomika

Karel Trčálek

Ekonom V. Pikora: „V příštím roce přijde ekonomická krize!“

Páni, fakt bych nechtěl být ekonom. Vědět, že příští rok přijde ekonomická krize a přitom vědět, že na tom nic nezměním

10.12.2018 v 14:35 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 1121 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Pokračování mého včerejšího blogu

Včera jsem napsala blog o praktikách Hello bank, abych případné další oběti varovala před tím, aby se s touto "bankou" byť jen prstíčkem zapletli. Zde je pokračování o tom, co se od včera odehrálo. Hello bank ze mě dál dělá blbce.

7.12.2018 v 12:48 | Karma článku: 18.77 | Přečteno: 713 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 342 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Kdybys ses neučil tak dobře, nemusels bejt nezaměstnanej

Jako by to byly dva světy. Na jedné straně v novinách, televizi, na konferencích zaměstnavatelů, znějí jen a jen nářky na to, jak moc zoufale chybí lidé. Nedostává se pracovní síly.

7.12.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.23 | Přečteno: 17140 | Diskuse

Jiří Chvojka

Zaměstnání snů má jméno: finanční arbitr České republiky

Kdo má vlastně dnes zaměstnání snů? Výplata nadprůměrná, odměny velké, odpovědnost žádná, schopnosti nejsou zjevně potřeba. Zeptejte se u finančního arbitra!

6.12.2018 v 8:06 | Karma článku: 20.06 | Přečteno: 848 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 134

Martin Skalík dlouhodobě působí v oblasti firemních financí a operativního řízení společností, od roku 1998 soukromě investuje do technologických společností a je aktivní na devizovém trhu. V současnosti působí jako investiční poradce a finanční konzultant. Svůj volný čas věnuje rodině, sportu a v nemalé míře cestování, které nejen regeneruje, ale hlavně inspiruje.

Najdete na iDNES.cz